Zákazníci cestovních kanceláří, kteří již dříve uzavřeli smlouvy o zájezdu, mají v důsledku aktuálního dění obavy o své prostředky zaplacené na zálohách a odstupují od smluv o zájezdu. Ve většině případů vyžadují okamžitou refundaci uhrazených záloh s odkazem na zákonnou úpravu, která ukládá cestovním kancelářím povinnost vrátit zákazníkům přijaté platby za neuskutečněné zájezdy nejpozději do 14 dnů od odstoupení.
Platná právní úprava nepředpokládala faktický kolaps na trhu cestovního ruchu, kdy dodržování zákonné čtrnáctidenní lhůty se stane ekonomicky a zřejmě i fakticky nemožným. Z tohoto důvodu Vláda České republiky přistoupila dne 8. dubna 2020 ke schválení návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 na odvětví cestovního ruchu. Hlavním cílem tohoto předpisu je zmírnit dopady pandemie onemocnění COVID-19 na sektor cestovního ruchu a zachovat rovnováhu mezi oprávněnými zájmy podnikatelů v cestovním ruchu a zákazníků.
Co je obsahem zákona?
Právní úprava se netýká všech zájezdů, ale pouze těch, u kterých měl termín zahájení nastat mezi 20. únorem 2020 a 31. srpnem 2020.
Na základě tohoto zákona cestovní kancelář, jako pořadatel zájezdu, získává právo odložit vrácení ceny zájezdu zákazníkovi, a to až do 31. 8. 2021, kdy uplyne zákonem definovaná ochranná doba. Předpoklady pro uplatnění tohoto práva ze strany cestovní kanceláře jsou dva: jednak musí dojít k odstoupení od smlouvy o zájezdu ze strany zákazníka nebo cestovní kanceláře pro tzv. nevyhnutelné a mimořádné okolnosti[1] a jednak cestovní kancelář musí písemně oznámit zákazníkovi, že hodlá využít ochrannou dobu a vystaví zákazníkovi poukaz na nový zájezd.
Zákazník není podle návrhu zákona oprávněn poukaz na zájezd odmítnout, ledaže by zákazníkem byla některá z osob, která podle navrhované právní úpravy požívá zvláštní ochrany (např. držitel průkazu osoby se zdravotním postiženým, evidovaný nezaměstnaný, těhotná osoba, osoba starší 65 let apod.).
Pokud bude chtít zákazník využít poukaz na zájezd v průběhu ochranné doby (tj. do 31. 8. 2021), může požádat cestovní kancelář o náhradní zájezd stejné nebo vyšší jakosti. Cestovní kancelář je v takovém případě povinna zákazníkovi nabídnout náhradní zájezd do 30 dnů ode dne, kdy zákazník o takovou nabídku požádal, jinak ochranná doba skončí a zákazníkovi vzniká právo na proplacení poukazu. Právo na vrácení ceny zájezdu bude mít zákazník také po uplynutí ochranné doby, pokud nepožádá cestovní kancelář o náhradní zájezd.
Zákon chrání cestní kancelář i v případě, kdy se zákazník rozhodne požádat o náhradní zájezd a jeho cena je nižší, než byla původní cena zájezdu. Za takové situace není cestovní kancelář povinna zákazníkovi vracet případný přeplatek, a to ani po uplynutí ochranné doby.
Práva zákazníků zákon chrání povinností cestovní kancelář zabezpečit pojištění proti úpadku, které musí zahrnovat i vystavené poukazy.
Bonusem zákona pro zákazníky, kteří odstoupili od smlouvy o zájezdu z jiných než nevyhnutelných a mimořádných okolností a zaplatili cestovní kanceláři odstupné, je jejich zákonné právo požádat cestovní kancelář o poukaz na zájezd v hodnotě nejméně 10 % zaplaceného odstupného. Vládní návrh zákona sice původně zakládal právo zákazníka na poukaz v hodnotě 100 % zaplaceného odstupného, nicméně návrh schválený poslaneckou sněmovnou umožňuje, aby cestovní kancelář hodnotu poukazu snížila až na 10 % zaplaceného odstupného. O tento poukaz může zákazník požádat ve lhůtě 3 měsíců ode dne zániku smlouvy o zájezdu. Platnost poukazu zákon stanoví na 12 měsíců od jeho vystavení.
Na rozdíl od prvního typu poukazu tento druhý poukaz sice nelze po uplynutí ochranné doby konvertovat do peněz, ale představuje pro zákazníka určitou kompenzaci za již uhrazené odstupné.
Nyní musí zákon ještě schválit senát a podepsat prezident. V tuto chvíli nepředpokládáme, že dojde k jakýmkoli změnám tohoto zákona.
[1] Nevyhnutelné a mimořádné okolnosti vymezuje směrnice č. 2015/2302 jako situaci, jíž strana, která se jí dovolává, nemůže ovlivnit a jejímž důsledkům nelze zabránit ani přijetím veškerých přiměřených opatření. Vztahuje-li se ohrožení nemocí COVID-19 a případně stávající krizová opatření bezprostředně ke konkrétnímu zájezdu, od kterého se odstupuje, lze tyto skutečnosti s velkou pravděpodobností považovat za nevyhnutelné a mimořádné okolnosti.