Základní krokovník pro vývozce zboží či technologií do třetích zemí – na co si dát pozor a jak přistoupit ke compliance s předpisy ohledně zboží dvojí

V praxi se stále častěji u klientů obchodujících přeshraničně setkáváme s dotazy ohledně vývozu tzv. zboží dvojího užití, nutnosti získání vývozních povolení, a zajištění vnitropodnikové compliance s příslušnou legislativou týkající se vývozu zboží dvojího užití. Jaké počáteční kroky by měl klient provést v dané oblasti a kde lze spatřovat příslušná úskalí? Pokud klient zjistí, že se jej pravidla pro vývoz zboží dvojího užití týkají, kde by měl hledat základní oporu pro nastavení interního compliance? Základní odpovědi se pokusíme nastínit v následujícím příspěvku.

Co znamená zboží dvojího užití? Týká se mého podnikání tato oblast?

Zbožím dvojího užití se rozumí nejen zboží, ale rovněž software a technologie, které lze použít pro civilní i vojenské účely a které může být použito jak pro nevýbušné účely, tak i pro jakoukoli formu podpory výroby jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení.^[1] Jinými slovy, jedná se o zboží, které ačkoli je vyráběno a předurčeno pro civilní použití, například v automobilovém odvětví, tak může být vzhledem k jeho charakteru a vlastnostem použito či zneužito k vojenským účelům, zejména k výrobě zbraní hromadného ničení a jejich nosičů. Typickým příkladem zboží dvojího užití jsou CNC obráběcí stroje, které lze snadno zneužít i k výrobě zbraní. Jiným příkladem může být zařízení se zabudovanou technologií GPS nebo určitá chemická látka, která se běžně používá jako čistidlo, ale zároveň může být vzhledem k svému charakteru zneužita jako výchozí látka pro výrobu bojového plynu.^[2] Účelem kontroly vývozu zboží a technologií dvojího užití je tedy zajistit, aby se nedostaly do států, které by je mohly využít v programech výroby zbraní hromadného ničení, nebo organizacím, které by je mohly použít pro vojenské nebo teroristické účely.

Na unijní úrovni se proto vytvořil právní rámec, který má zajistit účinný společný systém kontrol vývozu zboží dvojího užití do třetích zemí. Tento rámec zahrnuje mj. společný seznam zboží dvojího užití založený na mezinárodních ujednáních^[3], pravidla ve vztahu k místu určení (zemím kam je zboží vyváženo) a konečným uživatelům takového zboží, a souhrn obecných zásad pro vedení vývozních kontrol. Základním pilířem tohoto rámce je NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití („Nařízení“).

Aby byl vývozce vůbec schopen stanovit, zda vyváží nebo hodlá vyvážet zboží dvojího užití a zda ve vztahu k němu musí získat určitý typ vývozního povolení, musí si nejprve sám interně určit na základě technické specifikace zboží softwaru či technologie, které vyváží, zda konkrétní položka je či není na seznamu Nařízení. Prvním krokem je tudíž srovnání parametrů a vlastností vyváženého produktu se specifikací položky v seznamu Nařízení. Jedná se o interní rozhodnutí, které je založeno na podstatných technických charakteristikách určitého výrobku, software nebo technologie. Praktickým úskalím zde tedy je, že se jedná z povahy o technické rozhodnutí, které samotná legislativa přesouvá přímo na vývozce a které si musí vývozce sám interně vyhodnotit.

Uvedené technické cvičení je pro vývozce o to těžší, když za „vývoz“ se podle Nařízení označuje také nehmotný přenos softwaru nebo technologií elektronickými prostředky do místa určení mimo EU (faxem, telefonem, elektronickou poštou nebo jakýmikoliv jinými elektronickými prostředky) či zpřístupnění takového softwaru a technologií v elektronické formě právnickým a fyzickým osobám mimo EU, včetně ústního předávání technologií popisem do telefonu.

Stanovení místa určení

Pokud vývozce na základě interního posouzení dospěje k názoru, že produkt nebo technologie spadá do seznamu Nařízení a musí tedy požádat o vývozní povolení, dalším důležitým krokem vývozce je posouzení místa určení. Místo určení vývozci pomůže stanovit o jaký typ povolení si má u příslušného veřejnoprávního orgánu (v České republice Ministerstvo průmyslu a obchodu („MPO“)) požádat a jaká je míra rizika ve vztahu k vývozu zboží do určité třetí země. Povolení pro vývoz zboží dvojího užití je odlišné například pro Japonsko, kde lze žádat o všeobecné vývozní povolení umožňující vývozy na základě registrace bez individuálního povolovacího řízení než například pro Írán, kde vývozce musí žádat nejen o individuální povolení pro každý vývoz, ale musí také řešit režim mezinárodních sankcí.

Přesné stanovení konečného uživatele a konečného použití zboží dvojího užití

Zatřetí, vývozce zboží dvojího užití do třetí země si musí přesně a pečlivě zjistit, kdo je konečným uživatelem takového zboží a jaké je jeho konečné použití. Vývozce tedy musí být schopen MPO prokázat, že je jeho zahraniční partner spolehlivý a musí se žádostí u vývozního povolení poskytnout přesné a věrohodné informace o konečném použití zboží dvojího užití, tzv. „know your client“.

Závěr

V první části tohoto článku jsme si stanovili základní kroky, které by měl vývozce zboží či technologií do třetích zemí provést za účelem interního prověření, zda jím vyvážené zboží či technologie nespadá pod širokou definici vývozu zboží dvojího užití. V následujícím příspěvku se zaměříme na to, jak je základním způsobem možné přistoupit k vnitropodnikovému programu kontroly vývozu takového zboží.