Rozvoj umělé inteligence (AI) přináší do společnosti nespočet doposud neadresovaných právních otázek, mimo jiné i v oblasti autorského práva. Může být dílo vytvořené pomocí AI chráněno, pokud k jeho vzniku přispěl člověk pouze zadáním příkazu? Městský soud v Praze minulý rok rozhodl v případě grafiky vygenerované nástrojem DALL-E, kdy zamítl žalobu o uznání autorství, avšak zároveň nevyloučil možnost, že při dostatečném lidském vstupu může být AI-generované dílo chráněno.
Předmětný spor vznikl poté, co pražská advokátní kancelář na svých webových stránkách zveřejnila obrázek, který byl vygenerován pomocí nástroje DALL-E. Obrázek měl být vytvořen na základě zadání žalobce, který uvedl následující příkaz (tzv. prompt): „Vytvoř vizuální zobrazení dvou stran, které podepisují obchodní smlouvu ve formálním prostředí, například v konferenční místnosti nebo v kanceláři advokátní kanceláře v Praze. Ukaž pouze ruce.“
Žalobce tvrdil, že tento obrázek vznikl jeho tvůrčím vstupem prostřednictvím zadaného promptu, a domáhal se uznání svého autorství k dílu. Dále požadoval, aby advokátní kancelář obrázek odstranila ze svého webu a zdržela se jeho dalšího používání.
AI jako autor a otázka kreativního vstupu
Městský soud v Praze žalobu zamítl s tím, že žalobce neprokázal dostatečný tvůrčí vstup, který by opravňoval jeho nárok na autorství vytvořené grafiky. Podle § 5 autorského zákona, může být autorem pouze fyzická osoba, což AI z podstaty věci nesplňuje, nicméně žalobce tvrdil, že se na vzniku díla podílel zadáním konkrétního promptu – tuto skutečnost však nedoložil žádnými přesvědčivými důkazy, pouze osobním tvrzením.
Soud konstatoval, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, jelikož neprokázal, že výsledek vytvořený AI vznikl na základě jeho konkrétního zadání a že toto zadání představovalo dostatečný tvůrčí vstup. Bez doložení konkrétních důkazů, které by podporovaly tvrzení o významné lidské účasti na procesu tvorby, nelze podle soudu docílit splnění podmínek autorství podle autorského zákona.
Nad rámec toho soud uvedl, že dílo vytvořené AI nesplňuje znaky autorského díla podle § 2 autorského zákona, protože nevzniklo jako jedinečný výsledek tvůrčí činnosti fyzické osoby. Soud upozornil, že samotné zadání promptu lze považovat pouze za námět či myšlenku, což však nepodléhá autorskoprávní ochraně. Z tohoto důvodu nelze dle soudu na výstup generovaný AI nahlížet jako na autorské dílo a nelze jej ani považovat za dílo žalobce.
Městský soud nicméně nevyloučil, že by v budoucnu mohlo být autorské právo přiznáno i AI-generovaným dílům, pokud by byla prokázána dostatečná míra lidského tvůrčího vstupu. V tomto případě žalobce neprokázal, že jeho prompt představoval dostatečný tvůrčí přínos k vytvořenému dílu, a přestože samotné zadání promptu by pravděpodobně nestačilo (a nebude stačit v budoucnu) k uznání autorství, klíčové pro rozhodnutí bylo, že žalobce nepředložil žádné přesvědčivé důkazy, které by dokládaly jeho významný podíl na procesu tvorby.
Soud tak naznačil, že budoucí autorskoprávní nároky k dílům vytvořeným AI budou muset být lépe podloženy důkazy o výraznějším lidském kreativním vstupu. Za takový kreativní vstup by z našeho pohledu mohla být považována například kreativní kontrola nad výstupem, úprava výsledného díla nebo komplexnější zadání parametrů až do jednotlivých detailů, tak aby se z námětu stalo konkrétní tvůrčí zpracování zamýšleného díla, které by svědčilo o jedinečném lidském tvůrčím přínosu. Jinými slovy v takovém detailu, aby toto dílo odráželo tvůrčí osobnost a uměleckou svobodu autora, jeho jednotlivé tvůrčí volby jak autorské dílo pojmout a ne volby učiněné počítačovým algoritmem.
Tento případ tedy nevylučuje, že by AI generovaná díla mohla být v budoucnu chráněna, avšak výhradně za předpokladu, že se podaří prokázat významný lidský vstup do procesu tvorby.
Čínská paralela
Zajímavou paralelou k případu řešenému v České republice je rozsudek internetového soudu v Pekingu z minulého roku, který řešil podobnou otázku týkající se grafiky vytvořené pomocí AI (tentokrát nástroje Stable Diffusion). V tomto případě soud přiznal autorství uživatele k AI-generovanému dílu, přičemž klíčovým faktorem bylo právě prokázání výrazného lidského tvůrčího vstupu v podobě podrobného zadávání parametrů prostřednictvím více než 150 promptů, úprav a důkladné kontroly výsledného výstupu ze strany uživatele.
Čínský soud tedy, obdobně jako Městský soud v Praze, neuznal AI jako autora (tuto možnost rovněž zcela vyloučil), ale zohlednil, že uživatel hrál při vzniku díla zásadní roli. Oba soudy do jisté míry sdíleli podobnou logiku, ačkoliv pekingský soud byl přirozeně mnohem explicitnější, která klade důraz na lidskou kreativitu jako nezbytný prvek pro přiznání autorství. Rozdíl tkvěl nakonec v tom, že čínský soud nalezl dostatek důkazů o lidském tvůrčím vstupu, a tedy měl možnost aplikačně dovodit autorství, zatímco český soud nikoliv.
Závěr
Rozhodnutí Městského soudu v Praze přináší důležitý precedent týkající se autorství děl vytvořených pomocí AI. Soud sice nárok žalobce zamítl, ale zároveň otevřel dveře pro budoucí spory v kontextu lidské kreativity v procesu tvorby děl prostřednictvím AI nástrojů.
Platí však, že podle současného českého práva nebude moci být nikdy uznána jako autor samotná AI, protože zákon předpokládá, že autorem může být pouze fyzická osoba. A taková fyzická osoba bude muset prokázat svůj autorskoprávní přínos. Jinak se bude jednat o autorskoprávně nechráněný výstup podléhající pouze uživatelským podmínkám daného AI nástroje. Tyto však obecně nebudou závazné pro třetí osoby, které takové podmínky neodsouhlasily nebo jinak neakceptovaly.
Pro firmy a jednotlivce, kteří využívají AI k tvorbě, je toto rozhodnutí jasným signálem, že pokud chtějí získat autorskoprávní ochranu, budou muset doložit konkrétní důkazy o významném lidském přínosu. Pouhé zadání jednoduchého promptu neobstojí, naopak důležitý bude prokazatelný kreativní přínos, který může zahrnovat úpravy výsledného výstupu, nastavení složitějších parametrů či další zásahy, které svědčí o jedinečné lidské kreativitě.
Jak je z výše uvedeného patrné, rozvoj AI nástrojů, jako je DALL-E či Stable Diffusion, přináší nejen technologické inovace, ale i nové právní výzvy, přičemž otázka autorskoprávní ochrany AI děl bude nepochybně i nadále předmětem řady sporů. S problematikou AI a autorského práva máme bohaté zkušenosti, a pokud řešíte právní otázky s tím spojené, neváhejte se na nás obrátit – rádi vám pomůžeme najít efektivní řešení.
