Od 1. ledna 2026 vstoupila v účinnost novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která zavádí zcela nový režim pro úhradu léčivých přípravků obsahujících očkovací látky a monoklonální protilátky určené k profylaxi (dále jen „vakcíny"). Nově bude rozhodování o výši a podmínkách úhrady vakcín probíhat ve správním řízení, které povede Státní ústav pro kontrolu léčiv. Do rozhodovacího procesu se zapojí také Ministerstvo zdravotnictví a jeho speciální poradní orgán.
Změna se týká nepovinných vakcín, které se aplikují mimo rámec povinného očkovacího kalendáře a dosud byly hrazeny přímo na základě zákona. Konkrétně jde například o vakcíny proti chřipce, meningokokovým či pneumokokovým infekcím, lidskému papilomaviru, tetanu nebo vzteklině. Dopadá ale také na vakcíny proti jakýmkoli jiným onemocněním, které dosud na základě zákona hrazeny nebyly – i ty tedy mohou nyní získat úhradu dle nových pravidel.
Nová úhradová regulace se výrazně odlišuje od pravidel, která se uplatňují u „běžných“ léčivých přípravků, zejména v tom, že zohledňuje celospolečenský přínos očkování.
Specifický přístup k posuzování dopadu do rozpočtu v rámci systému zdravotního pojištění
Nová úprava bere v potaz nákladový paradox očkování: čím vyšší je spotřeba (a tedy i náklady pro systém zdravotního pojištění), tím vyšší je proočkovanost, a tedy i celospolečenský přínos.
Na rozdíl od „běžných" léčivých přípravků, které onemocnění léčí, mají vakcíny za cíl onemocnění předcházet. Jejich preventivní působení snižuje celospolečenské náklady a ztráty – nejen přímé náklady na léčbu onemocnění, proti kterému jsou vakcíny určeny, ale také nepřímé náklady na sociální dávky a další ztráty vzniklé poklesem pracovní produktivity, daňových příjmů a spotřeby.
Nová úprava proto vyžaduje, aby při posuzování dopadu do rozpočtu byly zohledněny i úspory na celospolečenské úrovni, které by při absenci očkování nevznikly.
Flexibilita při stanovení výše a podmínek úhrady
Dopad do rozpočtu lze přitom výrazně ovlivnit stanovením podmínek úhrady. Jedná se zejména o vymezení skupiny obyvatel, pro které bude vakcína hrazena – například stanovením věkové hranice nebo omezením na rizikové skupiny.
V případě, že by správní orgány posoudily výši dopadu do rozpočtu jako nepřijatelně vysokou, žadatel o úhradu může požádat o úhradu pro užší skupinu pacientů, případně může požádat o částečnou úhradu, čímž může dojít k podstatnému snížení dopadu do rozpočtu. Nová úhradová regulace vakcín tedy otevírá prostor pro vyjednávání mezi žadatelem a správním orgánem ohledně výše a podmínek úhrady.
Výzva pro rozhodovací praxi
Nový systém rozhodování o úhradách vakcín přináší řadu příležitostí, včetně flexibilnějšího a rychlejšího vstupu moderních vakcín na český trh. Zároveň však klade nároky na změnu uvažování správních orgánů o nákladech na prevenci.
Vyšší dopad do rozpočtu totiž nemusí znamenat nehospodárnost – právě naopak. Nejmodernější vakcíny mohou představovat významný přínos pro veřejné zdraví a generovat podstatné úspory na celospolečenské úrovni, i když mohou být nákladnější ve srovnání s předchozí generací vakcín nebo při porovnání s léčivými přípravky určenými k léčbě.
Úspěch nové právní úpravy bude záviset na tom, zda se podaří překonat striktně ekonomický pohled na vakcíny jako na nákladovou položku. Budou-li náklady na vakcíny vnímány jako dlouhodobá investice do zdraví populace (investice, která se vrátí v nižších nákladech na léčbu, ve vyšší produktivitě a lepší kvalitě života), může se z hodnocení dopadu do rozpočtu stát nástroj pro racionální alokaci zdrojů namísto bariéry bránící dostupnosti moderních vakcín.
