Dekorativní pozadí stránky

Článek 17 – Sdělování veřejnosti a omezení právní úpravy safe harbour (Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu – 3. díl)

Článek 17 – Sdělování veřejnosti a omezení právní úpravy safe harbour (Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu – 3. díl)

Sdělování veřejnosti

Základním kamenem článku 17 směrnice o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu („směrnice“) je jeho odstavec 1, který stanoví, že poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online „provádějí sdělení veřejnosti nebo zpřístupnění veřejnosti pro účely této směrnice, pokud poskytují veřejnosti přístup k dílům chráněným autorským právem nebo jiným předmětům ochrany nahraným svými uživateli“. Tím došlo k ukončení dlouhodobých diskuzí, za jakých podmínek subjekty tradičně vymezené jako poskytovatelé hostingu (článek 14 směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („Směrnice o elektronickém obchodu“), resp. § 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) samostatně sdělují veřejnosti obsah (zejména autorskoprávní) nahraný jejich uživateli. Zatímco v minulosti záleželo konkrétní posouzení zejména na míře zapojení poskytovatele hostingu a jeho kontroly nad obsahem (aktivní versus pasivní), nově bude sdělovat veřejnosti každý poskytovatel služby hosting, který:

a) je poskytovatelem služeb pro sdílení obsahu online (více k tomuto pojmu naleznete v předchozím díle našeho seriálu); a

b) poskytuje veřejnosti přístup k dílům chráněným autorským právem nebo jiným předmětům ochrany nahraným svými uživateli.

Jelikož bod b) je záměrně vymezen velmi široce tak, že v podstatě zahrnuje všechny relevantní poskytovatele hostingu, přesune se diskuse k tomu, který poskytovatel ještě splňuje/nesplňuje podmínky pro poskytovatele služeb pro sdílení obsahu online ve smyslu směrnice. S ohledem na jejich užší vymezení podle článku 2 odst. 6 směrnice v porovnání s velmi širokým vymezením povinných subjektů podle článku 14 Směrnice o elektronickém obchodu, zůstává prostor pro diskusi poměrně široký.

Sdělení (sdělování) autorského díla veřejnosti představuje jedno z majetkových práv autorských podle § 12, resp. § 18, zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů („Autorský zákon“). Ke sdělování díla veřejnosti je tak oprávněn pouze nositel práv (typicky autor) nebo osoba, které udělil svolení ke sdělování veřejnosti, zpravidla ve formě licence. Tento základní princip opakuje i samotná směrnice v jejím článku 17, odst. 1 věta druhá, který ukládá poskytovatelům služeb pro sdílení obsahu online povinnost tuto licenci získat (od autora samotného nebo prostřednictvím kolektivního správce).

Jelikož ale k užití obsahu dochází i ze strany uživatelů, kteří samotný obsah nahrávají, směrnice v článku 2 odst. 2 stanoví, že licence, kterou získá poskytovatel služeb pro sdílení obsahu online, se vztahuje i na samotné uživatele. To ale neplatí v případě, že uživatelé:

a) jednají v rámci své podnikatelské činnosti; a

b) tato činnost vytváří významné příjmy.

Na základě výkladu bodu 69 odůvodnění směrnice lze tuto zvláštní konstrukci vykládat tak, že licence poskytovatele služeb pro sdílení obsahu online nemá automaticky pokrývat veškeré nahrávání obsahu uživateli, ale pouze nahrávání související s činností samotného poskytovatele služeb pro sdílení obsahu online. Uživatelé tak v zásadě nemohou jejich platformy používat na samostatnou podnikatelskou činnost pouze s odkazem na obecnou licenci, kterou získal poskytovatel služeb pro sdílení obsahu online, v takovém případě musí pro své podnikání získat vlastní licenci odpovídající jejich podnikatelské činnosti.

Vyloučení režimu safe harbour a dvojí právní úprava

Jak je patrné z textu tohoto příspěvku, nová úprava podmínek užití chráněného obsahu poskytovateli služeb pro sdílení obsahu online se v oblasti autorského práva překrývá s režimem tzv. safe harbour (mechanismus notice and takedown) podle čl. 14 odst. 1 Směrnice o elektronickém obchodu. Článek 17 odst. 3 směrnice proto explicitně vymezuje, že pokud dochází ke zveřejňování autorských děl způsobem stanoveným v článku 17 směrnice, nemůžou se poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online spoléhat na vyloučení odpovědnosti za uživateli nahraný protiprávní obsah (například autorská díla sdělovaná veřejnosti bez licence) na základě režimu safe harbour. K dispozici budou mít ale upravený režim, který lze označit jako safe harbour 2.0, na který se blíže podíváme v dalších dílech tohoto seriálu. Pro zamezení případným pochybnostem další věta směrnice explicitně stanoví, že vyloučení režimu safe harbour se použije pouze na obsah spadající do působnosti směrnice. Na jiný protiprávní obsah nahraný uživateli (např. teroristický nebo dětskou pornografii) se tak bude nadále vztahovat režim safe harbour Směrnice o elektronickém obchodu. V praxi tak dojde k rozpadu dosavadní právní úpravy do dvou zvláštních režimů. Na autorskoprávní část obsahu nahraného uživateli se použije úprava článku 17 směrnice a režim safe harbour 2.0, zatímco na jiný potenciálně protiprávní obsah (např. zakázaná pornografie, teroristický obsah apod.) se nadále použije úprava čl. 14 odst. 1 Směrnice o elektronickém obchodu a režim safe harbour 1.0. Paradoxně se tak pro dotčené poskytovatele hostingu stanovuje přísnější režim pro majetková práva, než je tomu u obsahu, který je v rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem.

Tím nicméně problémy nekončí. S ohledem na rozdílné vymezení poskytovatelů hostingu podle Směrnice o elektronickém obchodu a poskytovatelů služeb pro sdílení obsahu online na základě směrnice může v praxi docházet k poněkud nepřehlednému právnímu režimu různých poskytovatelů hostingu. Na některé poskytovatelé hostingu bude dopadat pouze úprava klasického safe harbour 1.0, zatímco na jiné a na první pohled (zejména veřejnosti) podobné subjekty bude dopadat režim safe harbour 2.0 pro autorskoprávní obsah a režim safe harbour 1.0 ve zbylých případech. Způsob transpozice do národních řádů, jakož i rozvoj judikatury v této oblasti tak budou zcela klíčovými tématy.

Zdroje článku

Související články
Jak chránit digitální produkty proti padělkům?
Radek Riedl, Lucie Šímová

Jak chránit digitální produkty proti padělkům?

Prodej a šíření padělků a neoprávněný přístup k originálním produktům je rostoucí problém, se kterým se potýkají značky napříč odvětvími. Zdaleka nejde jen o dovoz „fejkových“ kabelek a prodej napodobenin obrazů vydávaných za originály slavných mistrů. EUIPO na platformě ACAPT (Anti-Counterfeiting a