Klára Mladá

Když se jako malé dítě, téměř ještě v plenkách, rozhodujete, jak naložíte se svým životem (což je pro osoby, se kterými se v oblasti advokacie setkáte, zcela typické), a zároveň povolání princezny, popeláře nebo rentiéra už jaksi ztrácí kouzlo, může vás napadnout: „A co třeba právník!“ A pokud se stane, že se vás podobný nápad drží déle, než je zdrávo, zjistíte po x letech, že jste se ocitl na některé z právnických fakult zavalený knihami a papíry, jejichž text vám v mnoha případech není zprvu příliš jasný. To je můj příběh jako právníka. Snad je takový průběh i s povděkem, jelikož když člověk následně v průběhu dalšího studia a praxe začne horko těžko pronikat do komplikované struktury textů, právnické hantýrky a dalších tajů právničiny, je si vědom záludností, které ho naučili vyplodit, a má pak v těch lepších případech zájem nahrazovat je lidskou řečí. Doufám, že i články na tomto blogu z pera mé maličkosti i mých kolegů budou představovat zdroj informací, který bude tvořen lidmi, lidsky a především pro lidi a to i přes to, že všichni na vizitkách máme, že nás spojuje především úspěch.