V rodinném právu se elegantně spojují dva mé oblíbené obory – právo a psychologie. Velmi častý a poměrně intenzivní kontakt s klienty, možnost být jim oporou, filtrem konfliktů, štítem, vyjednavačem a také vrbou, která ale jen nemlčí a občas lehce (někdy spíše více) usměrní pohled klienta na situaci, jsou asi hlavní důvody, proč rodinné právo dělám ráda. Pracuji s pocitem, že to, co dělám, dává smysl, že někomu opravdu pomáhám a tým nesmírně šikovných a inspirativních lidí, které mám kolem sebe, ten pocit umocňuje. I když ne vždy je všechno zalité sluncem. Ostatně každý filtr je potřeba pravidelně čistit a já si hlavu od cizích starostí čistím běháním po okolí, a hlavně hraním si s čokoládou při výrobě domácích pralinek, tabulkové čokolády a jinou cukrařinou.
veronika.bocanova@havelpartners.czČlánky autora
O nás bez nás a „Ty nevíš, co je pro Tebe dobré“, aneb úskalí participačních práv
Koncem srpna letošního roku vydal Ústavní soud ČR dvě velmi zajímavá rozhodnutí týkající se řízení o úpravě poměrů k nezletilému dítěti. V obou případech byla jednou z nosných částí argumentace otázka participačních práv dětí. A oba případy v sobě nesou znaky extrému, které většinou nevedou k optimá
Můžu Ti věřit? Aneb role kolizních opatrovníků nezletilých dětí v opatrovnických řízeních
Má být zástupce dítěte pasivní pozorovatel bez vlastního názoru nebo se má aktivně snažit něco prosadit? Musí se řídit názorem dítěte nebo se může od něj odchýlit? Má mít s dítětem navázán nějaký vztah, nebo je to zbytečná věc? Nad těmito otázkami se zamýšlím v dnešní krátké úvaze nebo spíše lehce d