Kdo by na následujících řádcích čekal novinky z realitního trhu, bude nejspíš zklamán. Ale vy, kteří chcete vědět, jak souvisí pronájem prostor v Holešovické tržnici s IP, vy rozhodně čtěte dál!
Nepronajmeš – tržiště jako tržiště! totiž zavelel Nejvyšší soud ČR ve svém lednovém rozsudku ve věci žaloby vlastníků ochranných známek proti provozovateli tzv. Holešovické tržnice.
Majitelé ochranných známek (žalobci) se svou žalobou domáhali, aby byl provozovatel tržnice (žalovaný) povinen zdržet se uzavírání nebo prodlužování podnájemních smluv na užití prodejních prostor se subjekty, které dle pravomocného rozhodnutí soudu nebo správního orgánu porušily nebo ohrozily práva k jejich ochranným známkám („první nárok“).
Žalobci ovšem zašli ještě dál – kromě výše uvedeného nároku rovněž požadovali, aby byl provozovatel tržnice povinen zdržet se uzavírání nebo prodlužování podnájemních smluv, které nebudou obsahovat závazek podnájemce zdržet se porušování práv průmyslového vlastnictví žalobců, a které nebudou jako výpovědní důvod ze strany nájemce obsahovat porušení nebo ohrožení práv k ochranným známkám v prodejním místě, užívaným podnájemci („druhý nárok“).
Vlastníci ochranných známek argumentovali, že provozovatel tržnice – rozuměj reálné tržnice, ve které obchodují živí lidé – je ve shodné pozici tzv. prostředníka, jako provozovatel tržnice elektronické, jehož služby jsou užívány třetími osobami (v tomto případě podnájemci) k porušování práva duševního vlastnictví.
Městský soud v Praze stejně jako odvolací soud shodně dovodily, že první nárok majitelů ochranných známek je důvodný a uložily žalovanému povinnost zdržet se uzavírání nebo prodlužování podnájemních smluv na užití prodejních prostor se subjekty, které dle pravomocného rozhodnutí soudu nebo správního orgánu porušily nebo ohrozily práva k jejich ochranným známkám.
Co se týče druhého nároku – požadavku žalobců uložit provozovateli tržnice i povinnost uzavírat napříště smlouvy s konkrétním obsahem (ačkoli je nárok zdánlivě formulován jako tzv. zápůrčí), žaloba byla co do této části zamítnuta, proti čemuž podali vlastníci ochranných známek dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který rozhodnutí soudů nižších instancí potvrdil jako věcně správné a dovolání zamítl.
Dobrou zprávou pro majitele ochranných známek je, že uvedený soudní spor přinesl hned několik „poprvé“ zásadního významu – jednak, že tržiště je pořád tržiště (ať kamenné, či elektronické) a dále, že prostředníkovi můžete říkat co má dělat, ale ne jak to má dělat.
Kdybyste i Vy, chtěli poradit, jak se to má s těmi ochrannými známkami vlastně dělat, neváhejte nás kontaktovat.
