Hádka producentů definovala pravidla pro soudní příslušnost u internetových pomluv

O co v daném případě šlo?

Česká společnost GTFLIX TV, která se zabývá zejména produkcí filmů pro dospělé, zažalovala maďarského pornoproducenta / režiséra u francouzského soudu (společníci GTFLIX TV jsou Francouzi) za publikování hanlivých výroků o GTFLIX TV na internetových stránkách a fórech. Kuriózní složení českého žalobce, maďarské protistrany a francouzského soudu pak vedlo k nevyhnutelnému – sporu o příslušnost, tj. zda je francouzský soud oprávněn o žalobě rozhodnout.

Přestože GTFLIX TV ve své žalobě požadovala nároky, které jsou ve sporech tohoto typu v EU standardní, byla otázka soudní příslušnosti v tomto případě s ohledem na dřívější evropskou legislativu a judikaturu natolik komplikovaná, že se spor dostal až k SDEU. ^[1] 

Co na to SDEU?

SDEU nejprve zdůraznil, že v případě hanlivých výroků na internetu se může dotčená osoba domáhat opravy či odstranění předmětných komentářů pouze u soudu místa, kde je usazen vydavatel tohoto obsahu (v daném případě Maďarsko), nebo u soudu, v jehož obvodu se nachází centrum zájmů dané osoby (zde tedy české soudy).

U nároku na náhradu újmy za takto zveřejněné výroky je dle SDEU dána také příslušnost soudů každého členského státu, na jehož území předmětné výroky, resp. internetové stránky, jsou nebo byly dostupné. Oproti soudu příslušného dle předchozího odstavce je však rozsah újmy, kterou lze u takto určeného soudu požadovat, limitován pouze na újmu, jež žalobci na území daného soudu fakticky vznikla.

Co z výše uvedeného plyne?

V naší praxi se často setkáváme s tím, že u tohoto typu sporu mají dotčené osoby reálnou šanci, jak dosáhnout nápravy, pouze pokud své nároky uplatní v zemi bydliště/sídla žalovaného, popř. provozovatele předmětné stránky. Hlavní překážkou tohoto postupu bývá skutečnost, že náklady na vedení sporu v jiných (zejména západních) zemích jsou až několikanásobně vyšší než v České republice – vedení sporu v zahraničí se proto často nevyplácí.

Uvedené závěry SDEU tak bude možné použít jako argument pro zahájení řízení před českými, popř. jinými evropskými soudy, které mohou být pro dotčené osoby z procesního hlediska výhodnější a levnější. Pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu újmy však bude u zvoleného soudu nutné zejména prokázat, že hanlivé výroky se v dané zemi předmětné osoby negativně dotkly. O tomto dopadu zpravidla nebude možné uvažovat v případech, kdy se veřejnost s inkriminovanými výroky i přes jejich dostupnost v dané jurisdikci fakticky neseznámí (typicky z důvodu odlišné jazykové mutace předmětné internetové stránky).

Závěrem lze shrnout, že určení soudní příslušnosti a procesní strategie v případech internetových pomluv zůstává i nadále náročnou disciplínou. Máme však za to, že rozhodnutí SDEU může v praxi přispět k smírným řešením, kdy strany upřednostní dohodu spíše než soudní „tahanice“ napříč celou EU.