Zrušení 3% limitu
Povinnost sjednat 3% limit peněžních plnění dodavatele se do ZVTS dostala s novelou z roku 2016. Podle tohoto ustanovení byla jednou z povinných náležitostí smluv mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem potravin výše veškerých peněžních plnění dodavatele, jejichž celková suma nesmí překročit 3 % z ročních tržeb dodavatele za poslední ukončené účetní období v délce 12 měsíců za potraviny dodané jednotlivému odběrateli v roce, ve kterém došlo k finančnímu plnění. Do tohoto limitu se typicky započítávaly platby dodavatele za marketingové a logistické služby nebo za reportování prodejnosti zboží.
Již od počátku se jednalo o velmi diskutované ustanovení, a to nejen pokud jde o legitimitu jeho účelu, ale především z důvodu neurčitosti jeho znění. Nejednoznačný výklad se v průběhu času snažil překlenout Úřad pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) prostřednictvím svých výkladových stanovisek.
ÚS nyní rozhodl, že ustanovení o 3% limitu tak, jak je v ZVTS formulováno, není rozumným prostředkem k dosažení sledovaného cíle (tj. k ochraně dodavatelů potravin), neboť nutí smluvní strany k sjednání limitu pevnou částkou, jejíž maximální výši nelze předem určit.
ZVTS totiž také stanoví, že jakékoli plnění mezi dodavatelem a odběratelem s významnou tržní silou musí být sjednáno předem a písemně. V době, kdy měl být sjednáván 3% limit, však ještě příslušné účetní období neuplynulo (a většinou ani nezapočalo), a tedy nemohly být známy ani tržby, na jejichž základě měl být limit kalkulován. Strany tak v době uzavření smlouvy nemohly nejvyšší přípustnou částku peněžních plnění dodavatele vůbec znát.
Ve snaze vyhovět zákonné povinnosti strany roční obrat dodavatele odhadovaly. Limity peněžních plnění sjednané ve smlouvách tak mohly být ve svém důsledku vyšší (anebo naopak nižší) než 3 % ze skutečného obratu. Odběratelé tedy museli dle předmětného ustanovení sjednat předepsanou náležitost v podobě ujednání o 3% stropu, aniž mohli vědět, zda je indikovaná výše v souladu se zákonem. Splnění této povinnosti nijak nezaručovalo, že výše peněžitých plnění na konci roku nepřekročí zamýšlené ohraničení. ZVTS navíc ani nestanovil povinnost toto ohraničení dodržet.
Za této situace ÚS dospěl k závěru, že dané ustanovení neplní svojí úlohu rozumného prostředku ve vztahu k dosažení sledovaného cíle, tj. limitaci veškerých peněžitých plnění placených dodavateli. Znění příslušné povinnosti je tak v rozporu s právem na podnikání ve smyslu čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
ÚS nicméně identifikoval porušení ústavních předpisů pouze ve způsobu, jakým měla být absolutní hodnota limitu určována. Legitimitu zastropování plnění, jako nástroje směřujícího k ochraně dodavatelů, ÚS naopak potvrdil, a to i v rámci testu možného omezení práva na podnikání.
Také připustil, že zákonodárce může v budoucnu znovu stanovit obdobné omezení.
Další otázky, kterými se ÚS zabýval
ÚS v nálezu řešil i některé další aspekty ZVTS. Žádné další ustanovení však nezrušil. Za ústavně konformní shledal např. samotný účel ZVTS (ochrana dodavatelů jako slabší smluvní strany), zakotvení 5 miliardové hranice pro existenci vyvratitelné domněnky významné tržní síly či vyšetřovací oprávnění ÚOHS (sektorové šetření, žádosti o informace nebo inspekce v obchodních prostorách).
Zajímavé je i odlišné stanovisko tří soudců, ve kterém plédovali za to, aby byl výčet přestupků obsažený v ZVTS vymezen jako úplný (tj. za odstranění slova „zejména“ z příslušného ustanovení). Tento názor však u většiny pléna neobstál. I přesto se ÚS vyjádřil v tom smyslu, že generální klauzule zneužití významné tržní síly má být vykládána restriktivně.
Co bude dál?
Bylo zrušeno ustanovení, které činilo problémy jak odběratelům, tak i dodavatelům. Samotní dodavatelé, jejichž zájmy by měl ZVTS chránit, na něj často pohlíželi jako na komplikaci, která jim bránila svobodně sjednávat zejména rozsah marketingových akcí.
I nadále však platí, že cena musí být přiměřená skutečné hodnotě služeb poskytovaných dodavatelům a podmínky jejich poskytování nediskriminační - viz § 4 odst. 2 písm. b) a i) ZVTS. Na to je třeba dávat pozor při případné revizi dodavatelských smluv ve smyslu odstranění umělého 3% limitu a úpravy podmínek poskytování nejrůznějších služeb (zejména marketingu). Lze očekávat, že na tuto problematiku se do budoucna více zaměří i ÚOHS. Ostatně i ÚS v nálezu uvedl, že legitimním cílem sjednání ohraničení výše peněžitého plnění (bez ohledu na onen nerozumný způsob jakým byl tento cíl zrušeným ustanovením realizován) má být právě ochrana dodavatele před sjednáním nepřiměřených peněžních plnění placených odběrateli bez protiplnění adekvátní protihodnoty.
Ačkoli nález ÚS o zrušení 3% limitu vnímáme jako dobrou zprávu, nemůžeme se současně ubránit obavám, že úsměv na tváři nám nevydrží věčně. Na stole je totiž další novela ZVTS, kde je limit peněžních plnění dodavatele velmi žhavým tématem. A to i přesto, že unijní směrnice o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci, kterou by měla tato novela implementovat, nic takového nepředvídá. Není tedy vůbec vyloučeno, že zákonodárce limit pro peněžní plnění dodavatele do ZVTS navrátí, avšak pokusí se tak učinit v jeho očích „rozumným“ způsobem. Přesto spíše věříme, že zvítězí rozum a od této formy extrémního zásahu do běžných obchodních vztahů se definitivně ustoupí.
