Dne 14. 6. 2022 předložil místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš vládě do meziresortního připomínkového řízení návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se změnami působnosti v oblasti informačních a komunikačních technologií. Co však tento název skrývá a jaké konkrétní novinky návrh zakotvuje?
Nový ústřední správní úřad
Nejvýraznější navrhovanou změnou je zcela jistě výše zmíněné zřízení tzv. Digitální a informační agentury (DIA), přičemž návrh pro tento nový orgán předpokládá formu ústředního orgánu státní správy.
Vzhledem k „nadresortnímu“ charakteru digitalizačních projektů je zde poměrně logický úmysl vytvořit úřad, který není podřízen žádnému z ministerstev, má samostatnou rozpočtovou kapitolu, předsedu jmenovaného a odvolávaného vládou na návrh předsedy Rady vlády pro informační společnost, resp. příslušného ministra.
V tomto kontextu se nevyhnutelně počítá s novelizací řady zákonů, na jejichž základě přejde drtivá většina „digitalizačních“ kompetencí z Ministerstva vnitra (MV) a Správy základních registrů (jehož další existenci návrh nepředpokládá) právě na DIA. Do její organizační struktury mají být rovněž začleněny již existující odbory MV, konkrétně odbor Hlavního architekta eGovernmentu (OHA) a odbor eGovernmentu, přičemž má dojít i k přechodu zaměstnanců v tuto chvílí působících na MV.
Za největší výhodu navrhovaného zřízení nového úřadu lze považovat zjednodušení a sjednocení procesu digitalizace veřejné správy a také jeho relativní nezávislost a možnost fungování napříč politickými cykly. Tato skutečnost může v dlouhodobém horizontu vést k výraznému zefektivnění digitalizačních procesů, a tedy i ke zlepšení postavení ČR v mezinárodním srovnání. Na druhou stranu může dojít k oslabení personálního substrátu MV a k odchodu řady odborníků ze státní správy a v krátkodobém horizontu k problémům spojeným s faktickým zřízením DIA, tak jako to můžeme například sledovat nyní u Nejvyššího stavebního úřadu.
Kompetence DIA
Co se týče kompetencí DIA, jde o skutečně obsáhlou agendu, přičemž návrh počítá s tím, že bude plnit koordinační úlohu v oblasti digitálních služeb a digitálních úkonů, pro elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a pro informační systémy veřejné správy.
V praxi by DIA dle současného návrhu měla pod taktovkou zejména správu datových stránek, systém kvalifikace poskytovatelů elektronického podepisování či celý systém elektronické identifikace obsluhující mj. Portál občana, tedy identifikaci za pomocí eObčanky, NIA ID či například bankovní identity. Kromě toho bude zajišťovat provoz a odpovídat za bezpečnost některých informačních systémů veřejné správy, například základních registrů.
Pozměněná pozice OHA
Návrh zákona předpokládá začlenění OHA, tedy útvaru pověřeného koordinací a vedením rozvoje eGovernmentu, do organizační struktury DIA. Dle důvodové zprávy k návrhu má tento krok předejít „nekomfortním situacím“, kdy OHA jakožto útvar MV posuzuje výsledky projektů, investic či programů jiných složek téhož ministerstva, čímž dochází do jisté míry ke střetu zájmu, kdy jak posuzovatel, tak posuzovaný podléhají společnému nadřízenému na úrovni ministra a rozpory je třeba řešit interními postupy v rámci MV. Taková situace dnes vytváří jistou nerovnost vůči ostatním resortům.
Z hlediska samotného posuzování digitalizačních projektů předpokládá návrh kosmetickou úpravu okruhu posuzovaných subjektů. V tomto kontextu má dojít ke sjednocení dvojího režimu posuzování na základě zákona a na základě usnesení vlády č. 86/2020. Okruh hodnocených subjektů se tak celkově ale nezmění. Co se týče věcné působnosti, počítá se s rozšířením hodnocených aspektů jednotlivých projektů, a nově tak budou hodnoceny i kvalitativní aspekty jako např. uživatelská přívětivost, práce s daty či potřeby eGovernmentu jako celku. Zejména pak zohlednění kategorie uživatelské přívětivosti lze z pohledu běžného občana i firemního „klienta“ státní správy jistě přivítat.
Závěr
Vytýčené potenciální novinky v procesu digitalizace české veřejné správy a eGovernmentu představují jednoznačně zajímavé a ambiciózní kroky, které mohou posloužit k zefektivnění a zpřehlednění celého systému. Myšlenka nadresortní a centralizované systematizace agendy digitalizace přinese v ideálním případě její sjednocení napříč ministerstvy, což představuje jednoznačně pozitivní posun od současné roztříštěnosti digitalizační činnosti ve státní správě. Je třeba nicméně dodat, že tyto snahy se mohou jevit jako kontraproduktivní.
Je zcela evidentní, že zejména na straně MV je a bude vysoká míra nevole a legislativní proces jistě nebude jednoduchý, alespoň soudě podle jeho zcela zásadně kritických připomínek v meziresortním připomínkovém řízení. Úspěch či neúspěch předloženého zákona bude zcela přirozeně definovat sílu a politickou podporu jeho předkladatele. Dále podle našeho názoru hrozí reálný odliv relativně malé hrstky odborníků ze státní správy z důvodu nejistoty ohledně zřízení nového úřadu. Přitom bezesporu existují odbory na mnoha ministerstvech, které již nyní balancují na hranici únosnosti a „drží“ pouze díky nasazení několika skutečně loajálních klíčových pracovníků.
Uvedené snahy představují zatím pouze legislativní zárodek, jehož vývoj bude ještě velmi zajímavý a my jej budeme bedlivě sledovat.
