Facebook bojovníkem za soukromí svých zaměstnanců. Uchránil jej před Evropskou komisí

U lucemburského Tribunálu leží dvě obsahově podobné žaloby (zde a zde), kterými se Facebook domáhá zrušení rozhodnutí, jímž po něm Evropská komise („Komise“) pod pohrůžkou penále ve výši 8 mil. EUR denně požadovala poskytnutí podkladů, které by mohly být relevantní pro vyšetřování možného zneužití dominantního postavení při správě dat uživatelů oblíbené sociální sítě (o jejíchž praktikách jsme se na našem blogu již zmínili).

Facebook v žalobách mimo jiné namítá, že Komise po něm požadovala rovněž předložení podkladů, které jsou pro vyšetření věci zcela irelevantní. Mělo se přitom jednat i o dokumenty týkající se osobních záležitostí jeho zaměstnanců. Facebook se domnívá, že samotné rozhodnutí nařizující mu poskytnutí daných dokumentů je nepřiměřené a v rozporu se základním právem na ochranu soukromí.

Na konečné verdikty Tribunálu si ještě pár měsíců počkáme. Minulý týden však z Lucemburku přiletěly první vlaštovky v podobě dvou obsahově takřka identických předběžných opatření (zde a zde). Jedná se přitom o překvapivou zprávu. Unijní soudy totiž nařizují odklad vykonatelnosti správního rozhodnutí velmi výjimečně. Pro akty orgánů Evropské unie totiž platí domněnka legality, a proto ani žaloby podávané k Tribunálu nemají odkladný účinek.

Předběžná opatření jsou vydávána pouze v situacích, kdy žaloba prima facie nepostrádá opodstatnění, tedy pokud vznáší zásadní skutkový či právní spor, jehož řešení není bez dalšího zřejmé. V kauze Facebook shledal Tribunál naplnění tohoto principu ve dvou rovinách.

Zaprvé Tribunál připomněl, že Komise by od šetřených podniků měla požadovat pouze takové podklady, které jsou nezbytné k naplnění cílů jejího vyšetřování. Nyní však Komise po Facebooku požadovala i dokumenty vyhledané na základě velmi obecných klíčových slov typu advantage, grow, quality, for free či not good for us. Nepřekvapí, že došlo k vyhledání desítek tisíc dokumentů, z nichž mnohé s šetřením Komise vůbec nesouvisely. Neexistoval přitom žádný mechanismus, na jehož základě by nerelevantní dokumenty byly z prověřování Komise vyloučeny, a tedy by jí nemusely být poskytnuty pro účely dalšího šetření.

Zadruhé Tribunál poznamenal, že každý (ano, i zaměstnanci Facebooku) má právo na respektování svého soukromého a rodinného života. K omezení tohoto základního práva by mělo docházet pouze v souladu se zákonem, v nezbytných případech a přiměřeně sledovanému cíli. Komise však na základě napadeného rozhodnutí získala přístup i ke komunikaci týkající se zdravotního stavu jednotlivých zaměstnanců, jejich rodinných poměrů, sexuální orientace či víry. V dokumentech zajištěných Komisí byla objevena dokonce i pitevní zpráva příbuzného jednoho ze zaměstnanců. Tribunál rovněž zdůraznil, že samotná Evropská unie důsledně dbá na ochranu obdobných dat, např. prostřednictvím GDPR.

Obě otázky, které Facebook v žalobě namítá, označil Tribunál za nikoli neopodstatněné. Lze tedy očekávat, že napadené rozhodnutí Komise minimálně v tomto rozsahu podrobí důkladnému rozboru.

Tribunál se dále zabýval naléhavostí těchto otázek, tedy zda je nutno je prozatímně upravit do doby, než ve věci vynese rozsudek. Dospěl k závěru, že věc nesnese odkladu, pokud jde o citlivé osobní údaje zaměstnanců Facebooku. Újma jim totiž může vznikat už tím, že úředníci Komise získají povědomí o jejich nejintimnějším soukromí. Újmu přitom nejde nijak napravit, neboť paměť nelze snadno vymazat.

Na základě těchto úvah Tribunál prozatím zakázal Komisi nakládat s dokumenty, které obsahují citlivé osobní údaje zaměstnanců Facebooku. Výběr těchto dokumentů bude přímo na Facebooku, který je ze spisu vybere a umístí je do virtuálního úložiště s omezeným přístupem. Prohlídka dokumentů bude následně provedena za přítomnosti několika málo pracovníků Komise a právníků Facebooku, přičemž do spisu budou zpět zařazeny jen podklady, které se netýkají soukromí jednotlivých zaměstnanců.

Aniž by vydání předběžného opatření předjímalo meritorní rozsudek, může být pro žalobce pozitivním signálem, že jeho námitky míří na ten správný terč. Bude proto velmi zajímavé sledovat, jak se Tribunál k celé kauze nakonec postaví. Domníváme se, že požadavek Komise na poskytnutí podkladů a informací byl v daném případě skutečně excesivní. Na základě napadeného rozhodnutí totiž Komise získala stovky tisíc dokumentů, z nichž velká část postrádala jakoukoli souvislost s údajným protisoutěžním jednáním.

Předběžným opatřením byl alespoň částečně napraven dopad na jednotlivé zaměstnance Facebooku. Zůstává však otázkou, jak se Tribunál postaví k otázce zákonnosti žádosti o poskytnutí podkladů, které se sice týkají obchodní činnosti Facebooku, avšak nijak nesouvisí s vyšetřovanou praktikou. I těch bude ve spise velké množství. Předběžné opatření se totiž na tyto dokumenty nevztahuje zejména proto, že Facebook je právnickou osobou a Tribunál považoval za dostatečné chránit jeho procesní práva v samotném meritorním řízení.

Rozsudek může mít dopad i na šetření vedená národními soutěžními úřady. Přestože Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (alespoň zatím) nepožaduje poskytnutí všech podkladů a informací vybraných na základě klíčových slov, hojně je využívá při místních šetřeních. Pokud by se tedy Tribunál vyjádřil v tom smyslu, že Komise použila nepřiměřená obecná klíčová slova a zajistila i dokumenty se šetřením zjevně nesouvisející (což nyní nepředjímá), jeho závěry by bylo možno přejmout i na vnitrostátní úroveň. Pak bychom se snad zbavili klíčových slov jako dohoda či křoví, jejichž užívání se hodí spíše na velrybářské výprav než na přesně cílená místní šetření.

Ale to předbíháme.